Text: Roman Pokorný
Pět let
Pět let už se přes mříže malým okýnkem dívám ven,
dlouhých pět let života v zajetí čtyřech tmavejch stěn
a to všechno proto jen, že měl jsem příliš rád
holku s hlavou v oblacích a šel se o ní prát
V posteli to uměla jako ten pohádkovej drak,
smála se a voněla, já léta čekal tenhle vlak.
Snadno se to pochopí, vždyť skoro každej ji chtěl mít
a za frňák se uchopí, kdo nikdy nechtěl takhle žít
REF: Zhroutily se všechny plány,
ještě dnes v duchu vídám, jak jsem potkal ty dva silné pány,
co řekli: "Musíš jít jinam"
Abych prej a hodně rychle nechal holku co mám rád,
jinak, že svý zlámaný kosti nespočítám,
prali jsme se jenom chvíli, než jeden z nich slít
a na následky zranění druhej den přestal žít.
REF