Text: Jiří Žáček
Jasná noci
Šaty sklouznou ze tvých zad,
nahá vběhneš do řeky.
Nevadí nám noční chlad,
zahřejí nás doteky.
A hvězdy jasné svítí do dáli.
Luštíme spolu jejich signály.
Unikáš mi ke hvězdám,
i když ležíš vedle mě.
Možná nejsem, jen se zdám,
propadám se do země.
A hvězdy jasné, hoří jako líh,
signály světů dávno vyhaslých.
Těla zkřehnou únavou,
stíny padnou na řeku,
jasná noci nad hlavou,
temná noci v člověku.
A hvězdy jasné,
z kterých číší mráz,
zapadnou, zhasnou
v tobě, ve mě, v nás.