Text: Roman Pokorný
Lednice
Řeknu vám příběh, nebude dlouhý,
jak člověk získá potřebu touhy.
Vyjel jsem jednou, kámoši taky,
do San Stefanos bylo to asi.
Holky tu nejsou, komáři štípou,
taky dost prší a žádný „pípšou".
Pak láhev rumu, čí to byl nápad?
Hopsinky k tomu a slunce západ.
REF: No a pak bum rata-ratata jdou,
lednici rabujou, lednici rabujou
a lásku taky...
Teď tady trčím s otiskem palce,
mám advokáta, ňákýho znalce.
Táta mě nezná, já jeho taky,
když místo lásky, strkal mi prachy.