Text: Roman Pokorný
Mamí
Vznáším se plavu, pěkně si tu hovím
ještě se neví co jsem zač
a pravým palcem v puse jazyk lovím,
hmm, tak to budu pravák.
Nevidím slunce a stejně mě baví
a máma jistě už to ví,
cítím se dobře, tak budu asi zdravý
tak ať se probůh netrápí.
REF: Mamí, mamí, vždyť já tě mám strašně rád.
Mamí, mamí, občas není o co stát.
Bude to v řádku můžu si i kopnout
jen někdy cítím asi strach,
když všude kolem začíná to houstnout
ten hnusnej zvuk to bude pláč
A pak asi doktor s ňákou zřejmě pipetou
rozříz ten děsně hustej zvuk
a mý kostičky do kanálu utečou
a všem to bude fuk.
REF