Text: Jiří Žáček
Oblázek
Narodil jsem se plný hran
sveřepý kámen, který bodá a řeže
vhodný tak leda do základů věže
nebo rovnou k zabití.
Voda mě smetla do řeky
a ta mě roky hladila a hnětla
až ve mě probudila pramen světla
vyplavil ze mě všecku tmu.
A teď tu ležím na břehu
nehybný němý, ale přesto živý
bláhový kámen jenž se všemu diví
a neví k čemu tady je.
Vezmi mě děvče do ruky
pospěš si honem dřív než tvá dlaň zteří
a dýchni na mě, naroste mi peří
vyletím k nebi budu pták.
REF: A teď už jsem jenom oblázek
A teď už jsem jenom oblázek
A teď už jsem jenom oblázek
A teď už jsem jenom oblázek.